Kolikrát ještě budu muset hledat peněženku, abych prokázal, kdo jsem?
Ještě donedávna byla odpověď jednoduchá: pokaždé, když jsem šel na úřad, k lékaři, na poštu nebo řešil něco kolem auta a podnikání. Občanský průkaz měl své pevné místo v peněžence a představa, že by ho mohl nahradit telefon, působila trochu jako scénář z technologického seriálu. Teď se ale mění spíš naše zvyky než samotné doklady. Mobil se pomalu stává klíčem ke státním službám a klasická občanka už nemusí být jediným způsobem, jak svou totožnost doložit.
Čísla ukazují, že nejde o okrajovou novinku. K 19. únoru 2026 využilo digitální identitu pro přístup ke státním portálům přes pět milionů lidí, tedy 56 procent dospělých obyvatel České republiky. Evidováno bylo přes 21 milionů identifikačních prostředků. Do tohoto počtu se promítají například bankovní identity, Mobilní klíč eGovernmentu a další způsoby, kterými se člověk přihlašuje ke službám státu.
Tohle číslo je zajímavé hlavně proto, že digitální identitu často používáme, aniž bychom o ní mluvili. Když se přihlásím přes banku k úřednímu portálu, nemusím si připadat, že vstupuji do nějakého zvláštního digitálního světa. Prostě potvrdím přihlášení v aplikaci a pokračuji. Bankovní aplikace, kterou otevírám kvůli účtu, se tak stává i prostředkem k jednání se státem. Je to podobné, jako kdyby se z klíče od bytu najednou stal také průkaz opravňující ke vstupu na úřad.
Ještě výraznější změnu představují eDoklady. K 25. květnu 2026 je používalo 1 000 088 uživatelů. Ověřovat jejich doklady mohlo 48 568 subjektů a mezi ověřovateli bylo také 7 751 orgánů veřejné moci. Milion uživatelů není jen hezká statistika. Znamená to, že se aplikace dostala z fáze zkoušení do běžného provozu, kde ji lidé skutečně vytahují ve chvíli, kdy potřebují něco vyřídit.
S eDoklady lze prokazovat totožnost u policie, soudů, finančních a živnostenských úřadů, na katastru, v České správě sociálního zabezpečení, na úřadech práce i u obcí s rozšířenou působností. Nejde tedy jen o vstupní bránu k online službám. Digitální občanka má smysl i při osobním kontaktu s institucí, kde jsme dříve automaticky sahali po plastové kartě.
Právě tady si ale hlídám jednu praktickou hranici. eDoklady nejsou kouzelná hůlka, která okamžitě ruší všechny klasické doklady. Telefon musí být nabitý, aplikace funkční a dané místo musí digitální doklad přijímat. Občanku proto zatím nelze bezmyšlenkovitě nechat doma při každé cestě. Když mi dochází baterie a čeká mě návštěva úřadu, plastová karta má stále jednu nepříjemně přesvědčivou vlastnost: nepotřebuje nabíječku.
Přesto se rozsah používání rychle zvětšuje. Zátěžový test eDokladů 13. srpna 2026 zapojil 30 000 unikátních uživatelů. Zaznamenal 58 191 přihlášení a 6 600 nových registrací. Taková zkouška není jen technická formalita. Ukazuje, zda systém zvládne nápor lidí, kteří se přihlašují ve stejný den a ve velkém počtu. Digitální služba je totiž užitečná pouze tehdy, když funguje právě ve chvíli, kdy ji potřebuje dav, ne jen několik testerů v klidném provozu.
Změna se týká také Portálu občana. Od 1. srpna 2026 se do něj nelze přihlásit údaji k datové schránce. Nutná je Identita občana, například bankovní identita nebo Mobilní klíč eGovernmentu. Pro některé lidi to může být drobná technická úprava, pro jiné nepříjemné překvapení při prvním pokusu o přístup. Stát tím ale posouvá přihlašování k jednotnějšímu systému, v němž už datová schránka nebude fungovat jako univerzální vstupní údaj.
Z mého pohledu je podstatné, že digitální identita neslibuje jen pohodlnější klikání. Mění také představu o tom, co vlastně znamená „jít na úřad“. Část úkonů se přesune do telefonu nebo počítače, kde je lze vyřídit večer, o víkendu nebo během několika minut mezi dvěma schůzkami. Odpadne cesta přes město, čekání u přepážky i hledání správného formuláře. Zároveň ale přibude odpovědnost za zařízení, přístupové údaje a bezpečnost vlastního účtu.
To je část, o které se mluví méně. Klasickou občanku mi někdo může ukrást, ale telefon dnes obsahuje mnohem víc než fotografii a datum narození. Přístup k digitální identitě může vést ke státním portálům, daňovým informacím nebo osobním údajům. Silné zabezpečení, aktualizovaný telefon a obezřetnost při potvrzování přihlášení proto nejsou přehnaná opatrnost. Jsou novou podobou běžné péče o doklady.
Další krok má přijít s evropskou peněženkou digitální identity EUDIW, jejíž spuštění se v Česku plánuje na rok 2027. Ta má umožnit prokazovat nejen totožnost, ale také další doklady a údaje online i v zahraničí. V praxi by se tak digitální peněženka mohla stát místem, kam se vejde více potvrzení než do běžné kapsy: od údajů potřebných při jednání s úřady až po dokumenty využitelné mimo Českou republiku.
Právě možnost použít digitální doklad za hranicemi mi připadá jako okamžik, kdy se z pohodlné české novinky stane širší evropská infrastruktura. Telefon už nebude jen prostředníkem mezi mnou a domácím úřadem. Může se proměnit v osobní schránku s údaji, které budu podle potřeby sdílet v konkrétní situaci, místo abych pokaždé ukazoval celý občanský průkaz nebo kopíroval dokumenty.
Peněženka v kapse tím nezmizí přes noc. Její význam se však bude zmenšovat s každou službou, kterou půjde bezpečně vyřídit přes telefon. Možná jednou zjistím, že nejčastěji nehledám občanku, ale nabíječku.
