Na jedné straně stojí uklidňující číslo: NÚKIB evidoval v Česku za rok 2025 celkem 203 kybernetických incidentů, tedy o 65 méně než v předchozím roce. Na druhé straně se útočníci učí pracovat přesněji, trpělivěji a s pomocí nástrojů, které ještě nedávno nebyly běžně dostupné. Méně nahlášených incidentů proto nemusí znamenat bezpečnější internet. Klidně může jít o známku toho, že některé útoky zůstaly déle skryté nebo se odehrály mimo dohled institucí.
Právě tady se láme pohodlný obraz kybernetické bezpečnosti. Veřejnost si často představuje hackera jako člověka, který zkouší prolomit firemní server hrubou silou. Dnešní útok bývá méně filmový. Začne falešným e-mailem, kompromitovaným účtem dodavatele, zneužitou zranitelností v běžně používaném softwaru nebo nenápadným telefonátem zaměstnanci. Útočník nepotřebuje rozbít dveře, když mu někdo uvnitř omylem podá klíče.
Čísla z mezinárodních analýz ukazují, že se těžiště problému posouvá právě tímto směrem. Podíl útoků vedených přes třetí strany se podle analýzy Verizonu v roce 2025 zdvojnásobil na 30 procent. Zneužívání zranitelností meziročně vzrostlo o 34 procent. Pro firmu to znamená nepříjemnou změnu perspektivy: bezpečnost už nekončí u vlastního firewallu, vlastních počítačů a vlastního oddělení IT. Do rizikového profilu se počítá také účetní software, cloudová služba, externí správce sítě nebo menší dodavatel, který má přístup k interním systémům.
Právě menší a střední podniky přitom často fungují s omezeným rozpočtem i personálem. Ransomware byl podle stejné analýzy přítomen v 88 procentech narušení u malých a středních firem. To není jen statistika o zašifrovaných souborech. Útok může zastavit výrobu, odříznout firmu od objednávek, ochromit fakturaci a přinutit vedení rozhodovat pod tlakem. Počítač se v takové chvíli nechová jako nástroj, ale jako zamčená kancelář, v níž zůstaly všechny klíče uvnitř.
Evropská agentura ENISA analyzovala za období od 1. července 2024 do 30. června 2025 celkem 4 875 incidentů a ransomware označila za nejzávažnější krátkodobou hrozbu v Evropské unii. Útočníci přitom nemusí pokaždé požadovat peníze výměnou za dešifrovací klíč. Stále častěji data nejprve odcizí a teprve potom hrozí jejich zveřejněním. Firma tak neřeší jen dostupnost systémů, ale také únik smluv, osobních údajů, technické dokumentace nebo interní komunikace.
Proměňuje se i phishing. Chybně napsaná zpráva s podivnou češtinou už není jediným varovným signálem. Umělá inteligence pomáhá vytvářet přesvědčivé e-maily, napodobovat styl konkrétních osob a připravovat podvodné scénáře pro různé typy obětí. ENISA uvádí, že kampaně sociálního inženýrství podporované umělou inteligencí tvořily začátkem roku 2025 více než 80 procent pozorované sociálně-inženýrské aktivity. Člověk, který byl zvyklý hledat překlepy, dnes dostává falešnou zprávu napsanou téměř dokonale.
Tím se mění také role uživatele. Školení jednou za rok, zakončené testem s několika ukázkovými e-maily, nestačí. Zaměstnanec nemůže být poslední a zároveň nejslabší součástí obrany, na kterou firma přenese odpovědnost za každý chybný klik. Lidé potřebují možnost podezřelou zprávu rychle ověřit, hlásit ji bez obav z ponížení a pracovat v prostředí, kde citlivé operace vyžadují více než jedno potvrzení.
To však neznamená, že uživatelé nenesou žádnou odpovědnost. Heslo „firma mě ochrání“ je stejně nebezpečné jako představa, že si každý vystačí s opatrností. Základ tvoří vícefaktorové ověřování, aktualizace, oddělené zálohy a rozumně nastavená oprávnění. Člověk, který má přístup ke všemu, je pro útočníka mnohem cennější než člověk, jehož účet umožňuje jen to, co skutečně potřebuje.
Výrazně se mění i prostředí, v němž firmy bezpečnost řeší. Od 1. listopadu 2025 platí nový český zákon o kybernetické bezpečnosti, který zavádí požadavky vycházející ze směrnice NIS2. Počet regulovaných subjektů se tím výrazně rozšířil. Povinnosti se netýkají jen několika největších provozovatelů kritické infrastruktury. Mnohem více organizací musí řešit řízení rizik, hlášení incidentů, bezpečnost dodavatelů a odpovědnost vedení.
Tady vzniká další nepohodlná otázka: berou firmy nová pravidla jako skutečnou změnu fungování, nebo jen jako další složku dokumentace pro případ kontroly? Bezpečnostní směrnice uložená v interním úložišti sama o sobě žádný útok nezastaví. Rozhodne až to, zda někdo pravidelně testuje obnovu ze záloh, sleduje přístupy, opravuje zranitelnosti a ví, komu zavolat ve tři ráno. Papír je užitečný jako mapa, ale nikdo se podle něj nedostane z hořící budovy, pokud nikdy nezkusil najít východ.
Ochrana se proto posouvá od jednorázového nákupu technologií k průběžnému sledování a rychlé reakci. Firmy potřebují vědět, co se v jejich síti děje, které účty se chovají neobvykle a zda dodavatelé skutečně dodržují bezpečnostní pravidla. Zároveň musí počítat s tím, že žádný nástroj nezachytí všechno. Obrana není betonová zeď, ale soustava vrstev, v níž má selhání jedné části spustit další kontrolu.
Největší změnou však zůstává přístup vedení. Kybernetická bezpečnost není technická dekorace, kterou lze pořídit jednou za několik let a odškrtnout z rozpočtu. Je to provozní disciplína podobná požární ochraně: málokdo chce platit za cvičení, dokud nezjistí, že lidé nevědí, kudy utéct. A právě v okamžiku skutečného útoku se ukáže, zda firma chránila data, nebo jen vytvářela dojem, že je chrání.
