Představte si, že během několika vteřin nakoupíte podíl ve stovkách velkých amerických firem. Nevybíráte přitom jednotlivé akcie, neřešíte, která společnost právě zveřejní výsledky, a nemusíte skládat portfolio z desítek samostatných pozic. Stačí jeden obchod s ETF.
Burzovně obchodovaný fond je investiční nástroj, který sdružuje peníze mnoha investorů a podle předem dané strategie nakupuje akcie, dluhopisy nebo jiné investice. Nejčastěji kopíruje určitý index. ETF zaměřené na americké velké firmy tak může sledovat vývoj indexu, v němž jsou zastoupeny největší společnosti z tamního trhu. Jiné fondy se soustředí na evropské akcie, rozvíjející se země, státní dluhopisy, konkrétní odvětví nebo třeba celý svět.
Na rozdíl od klasického podílového fondu se ETF obchoduje na burze během celého obchodního dne. Jeho cena se průběžně mění podle nabídky a poptávky, podobně jako u akcie. Investor zadá nákupní nebo prodejní pokyn u svého brokera a obchod se uskuteční za aktuální tržní cenu, případně za cenu, kterou si předem stanoví. Tahle kombinace širokého rozložení investice a burzovní pružnosti je jedním z hlavních důvodů, proč ETF tak rychle rostou.
V amerických ETF bylo v prosinci 2025 uloženo 13,4 bilionu dolarů. To představovalo 30 procent aktiv investičních společností. Jen během roku 2025 přibylo prostřednictvím čistých emisí ETF 1,5 bilionu dolarů, zatímco v roce předchozím to bylo 1,1 bilionu. V červenci 2026 dosáhla aktiva amerických ETF 15,67 bilionu dolarů a počet fondů vzrostl na 5 182. Čísla ukazují, že nejde o okrajový produkt pro několik nadšenců z finančních fór, ale o jeden z hlavních způsobů, jak lidé investují.
Princip fungování je přitom překvapivě prostý. Fond vydává vlastní podíly, které se obchodují na burze. Když je o ně velký zájem a jejich cena se začne odchylovat od hodnoty majetku uvnitř fondu, do hry vstupují autorizovaní účastníci, obvykle velké finanční instituce. Ti mohou fondu dodat odpovídající koš cenných papírů a získat za něj nové podíly, nebo naopak podíly odkoupit a vyměnit je za podkladová aktiva. Tento mechanismus pomáhá udržovat burzovní cenu ETF blízko hodnoty jeho majetku. V USA jej od roku 2019 upravuje pravidlo SEC Rule 6c-11.
Investor ale nemusí znát všechny technické detaily, aby ETF používal. Potřebuje vědět, co fond sleduje, jakou má strategii, kolik stojí a jaká rizika přináší. Název fondu sám o sobě nestačí. Dvě ETF mohou být zaměřena na akcie velkých společností, ale jedno může pokrývat celý svět, zatímco druhé jen jediný sektor nebo zemi.
Právě šířka záběru vysvětluje oblibu indexových ETF. Místo sázky na jednu firmu investor rozloží peníze mezi mnoho společností. Když se jedné z nich nedaří, její problém obvykle neohrozí celé portfolio tak výrazně, jako kdyby v něm měla dominantní zastoupení. Diverzifikace samozřejmě neodstraní pokles trhu. Pokud klesají akcie napříč regionem nebo celým světem, hodnota akciového ETF může klesnout také. Rozkládá však riziko jednotlivých firem.
Na konci roku 2025 bylo v indexových fondech 89 procent aktiv amerických ETF. Indexová akciová ETF měla průměrné roční náklady 0,14 procenta. U investice 100 000 korun to odpovídá přibližně 140 korunám ročně, i když skutečný dopad závisí na konkrétním fondu a vývoji jeho hodnoty. Nákladovost se obvykle uvádí jako roční procentní sazba a fond ji průběžně odečítá z majetku. Investor ji neplatí samostatnou fakturou, přesto se promítá do výsledku.
Nízké poplatky mohou v dlouhém horizontu sehrát velkou roli. Rozdíl několika desetin procentního bodu ročně se na první pohled zdá malý, jenže při pravidelném investování a dlouhé době se postupně násobí. K nákladům fondu se přidává poplatek brokera, případný rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou a někdy také náklad spojený s převodem měny. Nejlevnější ETF proto nemusí být automaticky nejvýhodnější, pokud se obchoduje v nevhodné měně nebo na burze s horší likviditou.
Největší část amerického ETF trhu tvoří fondy zaměřené na akcie velkých společností. Na konci roku 2025 v nich bylo 5,0 bilionu dolarů, tedy 38 procent všech aktiv ETF. Tady se ukazuje síla jednoduchého investičního příběhu: lidé chtějí vlastnit široký koš zavedených firem, aniž by museli sami rozhodovat, která z nich bude příštím vítězem.
ETF však nejsou kouzelná zkratka k jistému výnosu. Akciový fond může během nepříznivého období výrazně ztratit na hodnotě a tematické ETF bývají ještě citlivější, protože sází na užší část trhu. Dluhopisová ETF mají zase vlastní rizika, například změny úrokových sazeb nebo kreditní problémy emitentů. U fondů vedených v jiné měně než u domácích výdajů se přidává kurzové riziko. Když koruna posílí, může korunový výsledek zahraniční investice vypadat hůř, i když podkladové cenné papíry rostly.
Rozumný výběr proto začíná otázkou, co má investice dělat. Má dlouhodobě růst s globální ekonomikou, doplnit konzervativnější část portfolia, nebo nabídnout expozici na konkrétní oblast? Teprve potom dává smysl porovnávat index, náklady, velikost fondu, způsob replikace, měnu a burzu, na níž se podíly obchodují. Podobně jako u nákupu auta: nízká cena je lákavá, ale bez znalosti motoru a účelu cesty toho člověk moc nevyřeší.
Pravidelné investování může omezit tlak na odhadování ideálního okamžiku nákupu. Investor posílá stejnou částku v pravidelných intervalech, takže při vyšších cenách nakoupí menší počet podílů a při nižších větší. Neznamená to, že se vyhne ztrátám ani že překoná jednorázovou investici v každé situaci. Pomáhá však nastavit návyk, který nestojí na každodenním sledování grafů.
Obliba ETF vyrostla z praktické kombinace: jedním obchodem lze získat široké portfolio, podíly se dají nakupovat během burzovního dne a provozní náklady bývají nízké. Za jednoduchým nákupním tlačítkem ale pořád zůstává skutečný trh, jeho výkyvy a rozhodnutí investora, co vlastně chce vlastnit.
